Kniha Izajáš patří bezesporu k nejvlivnějším biblickým spisům. Její řecký překlad vychází z předlohy podobné dochovanému hebrejskému textu, přesto se v něm najdou verše, které se obsahově liší. Tato odlišnost má různé příčiny. Mimo jiné souvisí s vnímáním Izajášova spisu jako proroctví, které se v době vzniku překladu nově naplňuje a odráží historické události 2. stol. př. n. l. – zejména události týkající se komunity soustředěné kolem Oniase, člena velekněžské rodiny, nuceného prchnout z Jeruzaléma do Egypta.
Septuagintní verze knihy Izajáš je proto významným svědectvím o způsobu interpretace židovské posvátné literatury v období helénismu a vypovídá o kulturních dějinách židovského národa dané epochy. Hlubší porozumění tomuto textu a jeho vztahu k hebrejské předloze má význam také pro čtenáře Nového zákona i novozákoníky a patrology. Kniha Izajáš totiž patří k nejčastěji citovaným textům v novozákonních spisech a její septuagintní verze ovlivnila teologii nejstarších řecky píšících církevních otců, a skrze Vetus Latina pak i nejstarších latinských otců. Český komentovaný překlad septuagintní verze knihy Izajáš z pera Gabriely Ivany Vlkové a Jany Plátové nás provede textem, který znali a s nímž v prvních staletích křesťanství pracovali ti, kteří se snažili v posvátných spisech vyvoleného národa odhalit zaslíbení, díky němuž by mohli lépe pochopit a docenit význam Ježíše z Nazareta. Kniha vychází s podporou Grantové agentury ČR.